U nás letos jedny z nejšťastnějších a není to pouhá fráze. Ale pěkně popořádku. Ještě ve středu odpoledne jsme si užívali pohodovou atmosféru adventního Znojma, koukali v zimním kině na náš oblíbený film Jak dostat tatínka do polepšovny a nic nenasvědčovalo tomu, že za pár chvil bude všechno jinak a my zažijeme ten největší strach, co rodič může mít, a to strach o život vlastního dítěte.
Přijeli jsme domů, připravovali večeři, kluci se převlékali do pyžam, já převlékala Tomáška, ktreý s holou prdelkou běhal po obýváku. Zkrátka krásný večer. Pak jsem šla dát Tomáškovi plínečku a zničeho nic přede mnou leželo bezvládné tělíčko našeho synáčka, který velmi slabě dýchal. Vůbec nás nevnímal, tělíčko měl ztuhlé a začal mít slabý třes v nohou. Každá minuta se zdála nekonečná. Volali jsme 155, telefon zvonil snad 10krát a nic, pak 112, ti nás přepojovali a zase nic, znovu 155 a stále nic, totální beznaděj. Honem s chroptícím Tomáškem do auta, rychle zajistit hlídání pro kluky a už jsme vyrazili, po cestě nám konečně volali ze záchranky, potkali jsme se na smluveném místě. Ještě než přijeli, začal Tomášek o trošku lépe dýchat a dokonce slabounce pobrekávat. Pak se nás ujali lékaři a prvotní diagnóza febrilní křeče z rychle nastoupené horečky. V nemocnici jsme byli do pátku, provedli nám všemožná vyšetření, vše bylo v pořádku a prvotní diagnóza se potvrdila. Tomáškovi se rozjel zánět nosohltanu s vysokými horečkami. Všechen ošetřující personál byl vstřícný a laskavý a já jim mnohokrát děkuji za péči. Doufám, že už nikdy nezažiji takový strach o své dítě.
No a včera jsme si užívali pěkně společně Štědrý den. Zase o den dříve, manžel je dnes bohužel v práci. Ani nevadilo, že není perfektně naklizeno. Ježíšek si nás i přesto našel a kluci si dnes u pohádek pěkně v pyžámku užívají dárečků. Na dnešek byl totiž vyhlášen pyžamový den.
Z celého srdce vám přeji krásné Vánoce strávené s vašimi nejbližšími.
A nyní troška fotek od nás.